„Jak to zvládáš“?, asi nejčastější otázka posledních dní. Také neustále opakované přání: „Hodně zdraví“, nabývá úplně jiných rozměrů, které jsme si nepředstavovali ani v nejhorších snech. Mou nejčastější odpovědí je: „Nějak do dáváme“. To vystihuje v mnohém mé rozpoložení, o které jsem se s vámi chtěla podělit.
Naivně jsem se domnívala, že teď budu mít nekrušnější chvilky posledních měsíců za sebou. Opak je bohužel pravdou. Mám-li být však za něco vděčná, tak že se této virové anabáze již nedožila moje mamka. S jejím nastavením a nemocí by to dávala velmi špatně. Když jsem s Nikol fotila tyto fotky, těšila jsem se na článek plný jarní inspirace a trendů, protože puntíky jsou jedním z těch hlavních. Bohužel mi to mé psaní a tak trochu i má celá práce aktuálně moc nedává smysl. Poslední dny velmi rychle narovnaly hodnoty a vyjasnili, které profese jsou nezbytné a jiné, bez kterých se naopak bez problémů obejdeme…..
Sama jsem mnohokrát znechucením nad hodnotami některých lidí v poslední době, používala věty typu: “ Už dlouho nebyla žádná velká krize“. Doufám, že jsem to nebyla právě já, kdo ji přivolal. Od minulého týdne, jsem si asi stejně jako vy všechny, prošla hned několik stádii. První bylo naštvání, že se zavřely školy a ze dne na den jsem musela řešit výuku dvou dětí doma. To, že to byla pro učitele a nás rodiče od začátku brutální výzva, nemusím snad vůbec komentovat. Následně se zavřely všechny obchody a já ze dne na den přestala pracovat a musela zrušit domluvené klienty. Pokud jsem se dostatečně neomluvila, tak přidávám jedno velké pardon. Nebylo to v mých silách.
Pak mě začalo chytat malinko šílenství, podobně jako všechny mé známé malé podnikatele. Pokud jste v této době zaměstnanci, máte obrovskou výhodu stability příjmu. Nám však nedá nikdo nic, což znamená ze dne na den nula. Stát však veškeré poplatky za zdravotní a sociální pojištění chce a to již nemluvím o pravidelných nákladech jako je telefon a auto, které je třeba uhradit. A to mám veliké štěstí oproti svým kamarádkám, že nemám žádné zaměstnance, nájem a můj muž je v roli zaměstnance. Nejhůř jsou na tom v páru, kde jsou oba podnikatelé. Pro mnoho lidí kolem mě to má fatální dopady už teď.
Přibližně od pondělí jsem již ve stádiu „přijetí/smíření se se situací“. Připadám si podobně jako na mateřské. Řeším jen základní potřeby dětí, otce a fungování rodiny. Den máme rozdělený na školu, nějaké povinnosti kolem domácnosti a trochu zábavy. Snažím se udělat jarní úklid našich šatníků a uklidit zahradu po zimě. Hodně mi pomáhá, že můžeme utéct do přírody a zatím velmi pěkné počasí. Večerní sklenička (chápej 2-3 skleničky) vína jsou vítaný bonus alkoholika pro klidný spánek. Pro velké osobní naštvání jsem uklidila jakékoli domácí oblečení, abych se na sebe mohla vůbec dívat. Letargie bez make-upu a v teplácích skončila. Nosím kromě oblečení na běhání (obě děti se mnou samy od sebe teď běhají 4 km denně) šaty a puntíkaté mám hned dvoje. Všem nám přeji ať už to brzy skončí a my se můžeme volně nadechnout. Krásné jarní oblečení bude třešnička na dortu. A pokud máte chuť v mezičase něco pořizovat online a potřebujete radu, klidně pište volejte. Bude to pro mě příjemné rozptýlení….
Šaty – Lindex
Bunda – HM (již 2 roky stará)
Boty – Vagabond
Kabelka – Lia Numa