Původně jsem článek chtěla věnovat výrazným barevným kombinacím. Miluji více odvahy při tvoření outfitů, přestože je to právě to co  nám v Čechách hodně chybí. Má kamarádka, která je od přírody minimalista, se za mě občas stydí. Na oplátku mě nazývá maximalistkou. Pravdou je, že já jsem já. Nikomu (především klientům a klientkám) svům styl nenutím. Ale já odmítám přijmout fakt šedého průměru. 
Přemýšlela jsem odkud tento můj vzdor pramení. V neděli jsem v těchto šatech seděla na obědě, kde jsme slavili 80.té narozeniny mého tatínka. Čím dál tím víc se mu vizuelně podobám, což mě upřímně děsí.To hlavní co jsem po něm zdědila, je jeho energie a urputnost. Bohužel to s námi oběma  mají naši partneři dost těžké. Jakmile si jednou něco umaneme, oba jdeme za svým, i kdybychom měli padnout. Nejhorší situace nastává, pokud takovou potřebu máme ve stejný moment a každý pro jinou věc. Nebo ještě horší pro tu samo, ale každý máme jiný názor. Skončí to vzájemným výbuchem a následným dlouhým tichem, které se umí protáhnout i na několik dní.
Na druhou stranu je mnoho důvodů, proč svého otce obdivuji. Je invalidní a téměř nechodí a přesto každý den cvičí a chodí se svým chodítkem. Většina lidí by to již dávno vzdala, ale on bojuje. Celý život byl extrémně sociální a pomáhal ostatním, často i na úkor sebe. V neposlední řadě se mu určitě povedlo vychovat dvě báječné dcery, které jsou dnes také matkami, každá hned dvou dětí. A za to Ti tati velký dík a ještě jednou hlavně co nejvíc zdraví k Tvému jubileu…..

Doufám, že tedy již chápete, proč právě tento odvážnější styl v podobě šatů s výrazním potiskem a oversize modrého svetru je mi vlastní. Jsem prostě dcera svého otce.

Šaty a svetr – Lindex

Kabellka – Chloé

Kozačky – Hugo Boss (velmi staré, ale velmi oblíbené)